Texty pro Zdeňka Berana


Vůle k expresivnímu výrazu a informelní struktury

Umělecký příběh malíře Zdeňka Berana - jednoho z předních představitelů generace šedesátých let - se odvíjí od počátku druhé poloviny padesátých let, kdy jako začínající student pražské Akademie výtvarných umění objevoval a v soukromí svých skromných podmínek ve své práci postupně uplatňoval tvůrčí možnosti jazyka moderního umění.

Návraty figurace

Polovina šedesátých let je v českém umění poznamenána řadou pozitivních změn. Uvolňuje se dosavadní kulturní klauzura, klima nabývá na tvůrčím rozmachu a žádoucí otevřenosti, nekonformní české umění se dostává na důležité zahraniční výstavy a začíná se s ním opět počítat jako se závažným partnerem

.


Barokní lekce

V podobném smyslu, ale mnohem kritičtěji, je zaměřena tvorba malíře Zdeňka Berana (narozen 1937). Trauma, které prožívá Beran, je ještě mučivější, protože neprobíhá ve vzpomínce, ale neustále se obnovuje a jitří přímou konfrontací. S tím nepochybně souvisí i to, že výrazové prostředky tohoto umělce přesahují tradiční závěsný obraz. Jeho pojetí je reálně prostorové.

K Rehabilitačnímu oddělení Dr. Dr.
Z. Berana

V nečetném přehledu výstav, jichž se Zdeněk Beran zúčastnil doma a případně i v cizině, zaujme rozsáhlá mezinárodní přehlídka nazvaná Člověk v evropském umění po roce 1945. Konala se v roce 1979 v Amsterodamu. Nebylo snadné tam Beranova díla dostat, ale zdařilo se to.


Lidský osud

Docela jiným způsobem tatáž zkušenost o existenci člověka v našem světě se odráží v díle Zdeňka Berana. Také jeho dílo má svou dlouhou historii. Beran začal na rozdíl od Janouška uprostřed rozhořčeného antiakademismu, který se projevoval abstrakcí temných obrazů či reliéfů s hluboko rozrušenou plochou - jako tehdy Aleš Veselý, Pavel Nešleha, Koblasa a jiní jeho generace.

Podivuhodně proměnlivé téma přeludnosti v díle Zdeňka Berana

Již samotná skutečnost, že Zdeněk Beran nikdy samostatně nevystavoval, byť se svým věkem a současným postavením blíží ke generaci, které se dnes postupně dostává pozornosti v podobě velkých retrospektiv, znamená pro vnímání jeho tvorby podstatný handicap, na druhé straně je to důvod k odvážnější interpretaci.



Střetávání protikladů

Když procházíme celým dosavadním dílem Zdeňka Berana, tak si stále víc uvědomujeme, že se pohybuje v širokém rozmezí dvou krajních poloh mezi čistou abstrakcí a až fotograficky zachycenou skutečností, mezi střídmou a přesně ztvárněnou konstrukcí prostoru a destrukcí hmoty. Přitom má jeho dílo přirozený vývoj založený na neustálém střetávání protikladů, na napětí mezi nimi.

Za jeden den

Je ráno. Mdlý přísvit nového, neurčitého dne se snaží prorazit šedivou clonu městské atmosféry.

Jsme někde vysoko. Betonový rám obrovského okna vymezuje kulisu popředí, za ní se v‑hloubce nezřetelně rýsují střechy a‑věže města. Odkudsi z‑dálky slyšíme slabý hluk tramvají.


Mrzákův den

Několik dní před 1. květnem v‑roce 1961, jsem spolu s‑TT byl z‑určitých prospěchářských důvodů představen člověku, který nám měl pomoci. Byl to mrzák, místo nohou měl protézy. "Až s‑ním vejdete v‑osobní styk, je především nutné chválit vše, co je americké, technické a‑na druhé straně zase romantické" - sděloval nám důvěrně předem přítel Š, který kontakt zprostředkoval.